O neposedných housličkách

houslickyPříběh, o kterém vám budu vyprávět, se stal už velice dávno v Itálii. Je o jedněch housličkách. Ty housličky se narodily v malém obchodě s hudebními nástroji. Byly hrozně neposedné a pořád se smyčcem pošťuchovaly s ostatními nástroji. Jednou do toho obchodu přišel tatínek s malým chlapcem a povídá:


„Já bych chtěl tady pro syna nějaký hudební nástroj.“

 „Tak to jste na správném místě,“ odpověděl pan prodavač.

 Začal vytahovat různé nástroje a ukazoval chlapci, jak se na ně hraje. Předváděl klavír, kytaru, buben, ale nic nebylo to pravé.

 „Víte, on je chlapec trochu neposedný, chtělo by to nástroj, u kterého by se mohl pořádně hýbat.“

„Počkejte, něco mě napadlo,“ řekl prodavač a zmizel ve skladu, ze kterého se ozýval hrozný rámus.

Malé housličky tam zrovna hrály s pikolou na honěnou. Pan prodavač housličky chytil a nesl je ukázat chlapci.

„Oba jste pěkně neposední, to bude ono,“ řekl pan prodavač.

Chlapec chytil housličky pod bradu a zahrál smyčcem několik tónů. Těžko říct, čí to byla vina, kdo dostal tak praštěný nápad, jestli housličky, nebo chlapec, ale hned sundali smyčcem vázu ze stolu a ta se rozlétla na všechny strany.

„Myslím, že se k sobě budete náramně hodit,“ řekl pan prodavač.
Housličky se chlapci líbily, tak je tatínek zaplatil, vázu samozřejmě také, a šli domů. Když odešli, prodavač se zaradoval, že se neposedných housliček konečně zbavil.

Doma chlapec cvičil jedna báseň. Hrál s housličkami na koncertech i kamarádům jen tak pro potěšení. A tak uběhl nějaký čas. Chlapec povyrostl, housličky dostaly trochu rozum, ale i skladbičky začaly být těžší a potřebovaly více času na nacvičení. A to chlapce nebavilo, neměl totiž vůbec trpělivost. Raději hrál s kluky fotbal. Málo cvičil a z hudby se stalo jen vrzání, až to trhalo uši. Housličky vydávaly horší zvuk, než když taháte kočku za ocas. Jednou takhle zatáhl smyčcem a housličky strašlivě zakřičely. Bylo to slyšet až ven na ulici a lidé co tam zrovna šli, se hrozivě vylekali. Taky se začalo povídat, že v tom domě straší. Chlapec se naštval a vší silou bouchl s housličkami o zem. Housličky se rozletěly na dva kusy. Držely je pohromadě jen struny. Hrát už na ně nešlo a tak je chlapec vzal, a když šel s kluky zase ven, tak je položil vedle popelnice a už si na ně víckrát nevzpomněl.

Housličky už myslely, že je s nimi konec, ale nebyl. Náhodou šel kolem jeden pán. Vyhazoval do popelnice krabici od pizzy, a najednou uslyšel nějaké naříkání. V tom si všiml rozbitých housliček vedle popelnice. Bylo mu jich líto a tak je vzal do náruče a pospíchal domů. Doma je rozložil na stůl a koukal se, co se dá dělat. Vůbec nástrojům nerozuměl, jediné nářadí co měl doma, byl šroubovák, který byl už několikrát ohnutý, takže ani šroubovák nepřipomínal. Byl ale pevně rozhodnutý housličky zachránit. Šel tedy do obchodu, koupil si nové nářadí a knížky o práci se dřevem. Přinesl to všechno domů, zašel ještě pro nějaké dřevo a začal zkoušet.

Chtěl začít s něčím jednoduchým, tak zkusil nejdříve vyřezat obyčejnou kostku. Byla docela šišatá, výhodou bylo, že když se s ní hodilo, tak padala buď šestka nebo pětka, jiné číslo nepadlo. A jak víte, abyste třeba vyhráli Člověče nezlob se, potřebujete někdy i jedničku. Ale pán se nevzdával. Zkoušel to dál. Každý den pracoval dlouho do noci a jednou se mu konečně podařilo vyrobit opravdové housličky. Teď věděl, že se může pustit do opravy těch rozbitých, které našel. Začal je lepit dohromady, staré rozbité dřevo nahradil novým, dal jim nový lak, nové struny, namazal ladící kolíčky a tak pracoval a pracoval, až byla půlnoc. Byl s prací hotov a okamžitě únavou usnul.

Ráno toho pána vzbudil nějaký hluk. Otevřel oči a co nevidí. Po pokoji poskakují housličky. Ze stolu na zem, ze země na židli, z židle na lustr, a tak pořád dokola. Pán okamžitě vyskočil z postele a začal se radovat, že se práce zdařila. Tancoval s housličkami po pokoji a volal:

„Hurá, hurá!“ A housličky zase: „Sláva!“

Z těch dvou se stali nerozluční kamarádi. A zpráva o dovednostech toho pána se mezi lidmi roznesla jako melodie v kostele. Ten pán se začal výrobou a opravami nástrojů živit. Takže z něho byl, a jestli někdo řekne, že houslista, tak dostane smyčcem přes prsty, byl z něho houslař, to je člověk, který vyrábí housle. A nebyl to ledajaký houslař, jeden z nejznámějších, Antonio Stradivari.